Poddruhy lva

Stránka na níž jste právě vstoupili se zabývá otázkou poddruhů lva obecně a jednotlivými uznávanými poddruhy.

Obecně o poddruzích

Na začátek jednu definici. Poddruh (subspecie) je populace zvířat, která v důsledku geografické izolace nebo adaptace získala znaky, které jsou ve srovnání se zbytkem populace téhož druhu jedinečné či se alespoň u dotyčné populace vyskytují mnohem častěji.

Existují vůbec poddruhy lva? Na tuto otázku neexistuje v současnosti jednoznačná odpověď. Jisté je, že tak vyhraněné rozdíly, které nalézáme u poddruhů levharta nebo tygra u jednotlivých skupin volně žijících lvů neexistují. Z tohoto důvodu řada odborníků dnes podruhy u lva neuznává a rozlišuje poze jednotlivé populace pro účely záchranných programů.

Postupné zvýrazňování rozdílů je (jako celá řada dalších jevů) důsledkem vlivu člověka na životní prostředí. Dokud populace lva pokrývala celé území Afriky od Sahary na jih, šlo spíše než o výrazné rozdíly o postupný přechod a změny znaků v souvislosti s měnícím se vnějším prostředím. Působením člověka vznikly mezi jednotlivými populacemi mezery, které už lvi nebyli schopni překonávat a křížení uvnitř izolovaných populací vedlo k zvýraznění znaků jednotlivé populace lva navzájem odlišujících. Pokud se v následujícím textu budu zabývat jednotlivými poddruhy, budu tak činit hlavně proto, že tak lze dobře popsat rozdíly ve vzhledu jedinců různých populací a různá prostředí, ve kterých žijí, spolu s problémy představující hrozbu pro jejich další existenci.

Stejně jako v otázce, zda má cenu o poddruzích lva vůbec hovořit, se zoologové neshodnou ani na počtu poddruhů lva. Rozdíly mezi jednotlivými poddruhy nejsou příliš výrazné a existuje řada názorů na jejich clenění – někdy se uvádí se až 14 poddruhů. Jednotlivé poddruhy rozlišujeme podle znaků, jako jsou průměrná váha a délka, vlastností hřívy, existence chomáčů chlupů na loktech lvích samců, velikosti a barvy chomáče chlupů na ocase, barvy, délky a hustosti srsti, tvaru lebky a celkové tělesné konstituce. Podle názoru Dr. Velizara A. Simeonovkiho mezi tyto znaky nelze řadit hřívu lvích samců, protože neexistuje prokazatelná spovislost mezi tvarem a strukturou hřívy a jednotlivými poddruhy. Sluší se také dodat, že výčet poddruhů jsem spolu s většinou popisů vnějších znaků převzal z knihy V. Mazák – Velké kočky a gepardi.

Mapa současného rozšíření lva v Africe

Mapa vznikla modifikací mapy současného rozšíření lva v Africe použité s laskavým svolením The African Lion Working Group.

Mapa výskytu poddruhů lva v Africe

Barevně jsou odlišena území osídlená jednotlivými poddruhy:

Lev senegalský

Lev východoafrický

Lev severokonžský

Lev jihokonžský

Lev Krugerův

Evropský lev

Evropský lev je tak trochu záhada. Že lvi žili v Řecku ještě 300 l. př. n. l. a na Balkáně v době přelomu letopočtu je dobře doloženo z historických pramenů. O jeho zařazení se vedou spory umocněné naprostým nedostatkem paleontologických nálezů.

Socha lva (Řecko, Korint, 550 l. př. n. l.)

Evropský lev je tak částí vědecké veřejnosti považován za poslední zbytky populace Panthera leo spelea (evropského jeskynního lva). Druhou variantou je svébytný poddruh Panthera leo europeana (evropský či jihoevropský lev), žijící v Evropě od Francie po Balkán. Důvodem jeho vyhynutí měl být lov ze strany lidí, ztráta přirozeného prostředí a neschopnost konkurovat divokým psům. Předpokládá se, že žil ve smečkách, obývali oblasti s hustší vegetací a měl mohutnou hřívu, která nezasahovala až na břicho. Podle některých hypotéz měl představovat pojítko mezi berberským lvem a asijském lvem. Asi nejpravděpodobnější variantu představuje rozšíření Panthera leo persica (také známého jako asijského lva, viz níže) na evropský kontinent a jeho pozdější vyhynutí z důvodů, které se uvádí u domnělého Panthera leo europeana.

Lev kapský (Panthera leo melanochaita)

Kapský lev představuje další, z volné přírody vymizelý druh, poslední lev v provincii Kapsko byl zastřelen 1858 a v Natalu v roce 1863. Žil v oblasti rozprostírající se mezi Namibií a Natalem, tvořené převážně náhorními planinami a stepmi. Podle celé řady zpráv se jednalo poddruh lva dosahující ve srovnání s ostatními největších rozměrů. Pro kapského lva byly typické následující znaky: robustní, široká a těžká hlava, mohutná tmavá (až černá) hříva zbarvená světle v okolí lící, která dosahovala zadních partií břicha a sahala na zádech za lopatky až na ramena, chomáče chlupů na loktech a výrazná štětka na konci ocasu. Pokud jde o barvu srsti, V. Mazák ji popisuje jako „poměrně tmavou, až šedoplavou, přičemž špičky chlupů byly často černé, hlavně uprostřed hřbetu, na předních končetinách a na stehnech zadních končetin“. Srst samotná pak byla hustší a delší, než jakou lze nalézt u jiných poddruhů lva.

Pár lvů s lvíčaty odpovídající znakům kapského lva

Kapský lev byl dlouho dobu považován za vyhynulého. Díky více než 30 let trvajícím snahám John Spence, ředitel Tygerberg ZOO v Jihoafrické republice, objevil v Novosibirské ZOO pár lvů odpovídající znakům přisuzovaných kapskému lvu a zahájil jejich chovný program. Bližší informace najdete v článku National Geographic zde. Podle Dr. P. Brandla z pražské ZOO (a řady dalších odborníků) se ovšem nejedná o potomky kapskéko lva, spíše jde o kombinaci náhodného výskytu znaků typických pro kapského lva a z části o adaptaci v důsledku dlouhodobého chovu lvů v extémních klimatických podmínkách Sibiře.

Lev berberský (Panthera leo leo)

Berberský lev (též núbijský, atlasový) žil v zalesněných oblastech Velkého a Malého Atlasu na území dnešního Alžírska, Maroka a Tunisu. Volně žijící jedinci byli naposledy spatřeni v letech 1700 (Tripolis), 1891 (Tunisko), 1899 (Alžírsko) a poslední byl zastřelen v roce 1922 v horách Atlasu v Maroku. Za důvod jejich vyhynutí je považován jednak nadměrný sportovní lov a odlesnění rozsáhlých území (Tunisko), jednak jejich systematická likvidace spojená s vyplácením odměn (Alžírsko) a také rozšíření střelných zbraní a občanské války (Maroko).

Samec lva berberského
Foto autor (výřez) – Zoo Plzeň

Berberský lev proslul svými rozměry – samci vážili 220 až 270 kilogramů, na délku měřili až 3,3 metru a v kohoutku byli vysocí přes 1 metr. Pokud jde o tělesnou stavbu, pro berberského lva byl typická krátký a široký čenich, široká obličejová část a a velké a kulaté oči jantarové barvy se světle zbarvenou duhovkou. Mohutná hříva samců lva berberského sahala až za lopatky a zasahovala i na břicho a pokrývala jej buď celé, nebo začínala až za hrudí a ve dvou pruzích se táhla až do slabin. Tvořily ji husté chlupy temně žlutošedé až temně šedohnědé barvy, promíchané na některých místech s chlupy hnědočervené barvy. Srsti byla hnědavě šedožlutá a tvořili ji dlouhé a husté chlupy. Samice měly oblast světlé srsti mezi předníma nohama. Berberští lvi žili obvykle osamoceně a jen výjimečně v párech, nevytvářeli tedy smečky. Lovili jeleny, gazely a také dobytek arabského obyvatelstva (ovce, kozy, krávy a někdy i koně).

Samice lva berberského
Foto autor (výřez) – Zoo Plzeň

Berberští lvi byli dlouho dobu považováni za úplně vymizelé, v 70. letech bylo ale zjištěno, že poslední zástupci poddruhu Panthera leo leo přežili v soukromé ZOO (menažerii) marockých králů. Od 70. let probíhá chovný program na záchranu berberských lvů, zahájený v ZOO v Rabatu (Maroko) dále v několika ZOO a chovných stanicích po celém světě. Berberské lvy z českých ZOO chovali či chovají ZOO Dvůr králové, ZOO Brno, ZOO Olomouc, ZOO Ostava a ZOO Plzeň. Marocká vláda v současné době plánuje vyčlenit území pro zřízení rezervace, kde by mohl být berberský lev navrácen do volné přírody.

Lev perský (Panthera leo persica)

Perský lev (též mezopotamský) obýval oblast Palestiny (kde byl vyhuben v době křižáckých válek), Malé Asie (poslední zastřelen 1870), Mezopotámie (poslední zabiti v Iráku 1918 a Iránu 1942) a Pákistánu (poslední zprávy z roku 1810). Dnes je lev perský zcela vyhuben. Perský lev patřil mezi menší poddruhy lva. Základní zbarvení těla bylo špinavě šedožluté až šedavě hnědoplavé, tedy relativně tmavší. Samci měli výraznou, oproti zbytku těla tmavší (až temně hnědou) hřívu, sahající v některých případech i na část břicha.

Panthera leo persica – vycpanina jedince zastřeleného na území Iránu

Je potřeba zdůraznit, že pokud se zejména v cizojazyčných materiálech dočtete o asijském lvu (Asiatic lion, Panthera leo persica), zahrnuje tento poddruh i populaci lva indického, spolu s již vyhynulými populacemi sahajícími svého času od Malé Asie a Blízkého východu až po území Pákistánu.

Lev indický (Panthera leo goojratenzis nebo Panthera leo persica)

Jak jsem psal výše u lva perského, lev indický není jednoznačně přijímán za samostatný poddruh a často je zmiňován jako asijský lev. Z jeho někdejší populace v severozápadní a střední Indii se díky nadměrnému lovu (zachovaly se zápisky lovce, který zastřelil v 18. a na začátku 20. století stovku kusů během jediného lovu) zbyly pouhé zbytky čítající přibližně 260 jedinců v rezervaci Gírský les (Girr Forrest) na poloostrově Kathiawar. Mimo volnou přírodu nalezneme lva indického v zoologických zahradách a chovných stanicích po celém světě v rámci chovného programu na jeho záchranu.

Samec lva indického
Foto autor – Zoo Praha – 8. 11. 2005

Lev indický patří mezi poddruhy průměrné velikosti, o trochu menší než africké poddruhy – samci váží v průměru 160 až 190 kg a samice 110 až 140 kg. Srst je poměrně světlá, šedavě plavého odstínu. Hřívu nalezneme u dospělých jedinců téměř vždy, jen díky hustému porostu v Gírském lese není jejich hříva tak hustá jako u ostatních poddruhů a nepřekrývá uši lva. Barva hřívy odpovídá barvě těla, jen někdy obsahuje navíc tmavohnědé chlupy. Indičtí lvi mají narozdíl od afrických poddruhů téměř vždy vytvořený podélný visící lalok kůže na břiše. Indičtí lvi žijí obvykle v menších smečkách, čítajících 4 – 6 dospělých samic a teritoriální samce. Ti se obvykle připojují k samicím jen v době páření. Důvodem pro menší sociálnost indických lvů je zřejmě velikost jejich kořisti (převážně sambarský jelen a další menší druhy), nepřesahující váhu 50 kg. Koalice samců obvykle ovládá jednu či více skupin lvic. Významný podíl, až 30% jejich jídelníčku, tvoří domácí skot, zbytek volně žijící kopytnatci.

Samice lva indického
Foto autor – Zoo Praha – 8. 11. 2005

Počátek ochrany lva indického spadá do r. 1910, kdy místní vládce zakázal tak říkajíc v hodině dvanácté jejich lov. V roce 1947 byl novou indickou vládou zákaz prodloužen a v sedmdesátých letech vznikl na jejich ochranu národní park Girr Forrest. Indičtí lvi jsou poddruhem čelícím vyhynutí a přežívajícím ve volné přírodě v takovém počtu, kdy dochází k příbuzenskému křížení. Navíc jejich soustředění na jedné lokalitě činí zranitelnými vůči přírodním katastrofám a epidemiím. Sama rezervace nepředstavuje ideální místo – protíná jí několik silnic a železnice, je každoročně zavalena turisty a leží v hustě osídlené zemědělské oblasti neumožňující její další rozšiřování. V minulosti neuspěly snahy najít v přelidněné Indii novou oblast pro rezervaci lva indického. V současné době se připravuje na umístění alternativní populace oblast Kuno. Na programu odchovu lva indického v zajetí, probíhajícího od 60. let 20. minulého století, se podílí řada ZOO po celém světě, včetně pražské zoologické zahrady.

Lev východoafrický (Panthera leo nubica)

Východoafrický lev (synonymně lev masajský – Panthera leo massaica) představuje v současné době nejpočetnější poddruh lva ve volné přírodě. V dřívějších dobách sahala oblast jeho rozšíření až do údolí Nilu a do Núbie na severu Afriky, dnes je rozšířen především na pláních východní Afriky až po Mozambik a Zimbabwe. Lvi žijící v Súdánu a Núbii bývají někdy řazeni do specifického poddruhu lev súdánský (núbijský). Přestože je relativně nejpočetnější, jeho stavy se díky působení člověka, zejména zabírání půdy a „sportovnímu“ lovu neustále snižují. Keňa dokonce navrhuje, aby byly všechny poddruhy lva zařazeny do 1. přílohy úmluvy CITES mezi druhy vážně ohrožené vyhynutím.

Samec lva východoafrického

Tělesnými rozměry patří mezi větší poddruhy lva. Barva srsti se pohybuje mezi pískově plavou po šedožlutou a pískově okrovou. U jedinců lva východoafrického více než u jiných nalézáme jemné skvrny i u dospělých jedinců a samotná srst vytváří tenčí vrstvu. Ačkoli u některých jedinců hříva úplně chybí, většina samců má výraznou hřívu šedoplavohnědé až černé barvy. Na loktech samců najdeme chomáčky dlouhých a tmavě zbarvených chlupů.

Samice lva východoafrického

Lev senegalský (Panthera leo senegalensis)

Lev senegalský (či západoafrický) se dnes nachází ve velmi nebezpečné situaci. Dříve obýval oblast celé západní Afriky, Kamerun, Čad a oblast dnešní Středoafrické republiky (dříve Ubangi-Šari). V současnosti jej nalézáme pouze na izolovaných ostrůvcích uvnitř dříve osídleného území (mezi 800 až 600 kusy celkově), přičemž jednotlivé populace nejsou dostatečně velké, aby nedocházelo k příbuzenskému křížení a tím k degradaci genofondu. Pokud se jeho ochrana nezlepší, hrozí mu v nepříliš vzdálené budoucnosti úplné vyhynutí.

Samec senegalského lva

Samci senegalských lvů mají obvykle velmi malou hřívu či ji nemají vůbec, a pokud vzniká, je obvykle v barvě ostatní srsti, či jen o trochu tmavší. Nemají břišní hřívu a jen zřídkakdy lze pozorovat světlé chomáče srsti na loktech. Srst samotná nabývá světle plavého až načervenalého odstínu.

Lev severokonžský (Panthera leo azandica)

Lva severokonžského nalezneme na severovýchodě Konga. Odhady stavů populace nejsou v současné době známy. Pokud jde o jejich velikost, jsou o něco menší než východoafričtí lvi. Srst mají zbarvenou plavožlutě s nádechem do červenohněda. Samci nemají břišní hřívu a hříva a chomáče chlupů na loktech nejsou nijak výrazné.

Panthera leo azandica

Lev jihokonžský (Panthera leo bleyenbergi)

Jihokonžský (též angolský) lev se vyskytuje v jižním Kongu (oblast Katanga), Angole, západní Zambii, západním Zimbabwe a severní Botswaně. Známí plavající lvi z delty Okawanga tedy patří k tomuto poddruhu. Stejně jako jeho severní soused nedosahuje jihokonžský lev velikosti východoafrického lva a samec nemá břišní hřívu. Hříva okolo krku je dobře vytvořena a často nabývá tmavých odstínů.

Samec a samice jihokonžského lva

Lev Krugerův (Panthera leo krugeri)

Lev Krugerův (či transvaalský nebo jihoafrický) žije zejména v Krugerově národním parku, severním Transvaalu, jižním Mosambiku, jižním Zimbabwe a v Svazijsku. V dřívějších dobách zasahovala jejich populace jižněji podél Dračích hor na východní pobřeží. Do tohoto poddruhu počítáme i lvi žijící v (polo)poušti Kalahari, řazené někdy do samostatného poddruhu kalaharský lev (Panthera leo verneyi). Lev Krugerův těží z poměrně dobře organizované ochrany přírody v oblastech, které obývá.

Samec lva Krugerova

Lev Krugerův dosahuje poměrně velkých tělesných rozměrů a jeho srst je o něco tmavší než u poddruhů východoafrického a jihokonžského. Zvláštnost představuje tmavě zbarvená poslední třetina ocasu s černou štětkou chlupů na konci. Pro samce je typická mohutná, hnědě až černě zbarvená hříva a loketní chomáče dlouhých chlupů.

Samice lva Krugerova

Prameny aneb kde se dozvíte více

• V. Mazák – Velké kočky a gepardi
• The Lions Pride
• Barbary lion
• Asiatic Lion Informative Centre
• CSG Species Accounts – Asiatic lion (Panthera leo persica)